úterý 13. srpna 2013

Nemám žádné jméno - Dagmar Hilarová

 Dnes se knižní recenze jen pohrnou, protože nemám co dělat všechny strasti jsou za mnou a já se tak můžu znovu ponořit.Další dnešní recenze je na strhující drama, které jsem četla asi před 2 měsíci, ale v paměti mi utkvěla dokonale. Jmenuje se Nemám žádné jméno a napsala ji žena, která v patnácti letech strávila dva roky v koncentračním táboře Terezín. Kniha vám dá víc než hodiny dějepisu na SŠ ukáže vám jak těžký život v té době byl.

 Po přečtený této knihy se Dagmar Hilarová stala mojí hrdinkou. Je to žena, kterou by měl obdivovat snad každý. Nejen kvůli tomu co si zažila, ale že přitom co zažívala byla schopna pomáhat i ostatním. Je to žena, která neztratila naději a bojovala po celou dobu a nakonec to zvládla a přežila. Bohužel ne všichni měli štěstí. Kniha je krátká má 96 stránek, ale vůči jiným knihám které mají třeba 400 stran má hodně silný příběh, který vás pohltí a po dočtení přemýšlíte nad tím jestli byste tohle všechno taky zvládli kdybyste žili v té době. Kladete si mnoho otázek a dumáte. Myslím, že tato kniha by jsi zasloužila trochu více slávy. V knize najdete i velice osobité básně a fotografie. 

Anotace:
Neuvěřitelný příběh o osudu české básnířky a spisovatelky Hilarové, která jako patnáctiletá strávila dva roky v terezínském ghettu. Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekman, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.
Autobiografie ženy vězněné v Terezíně 


1 komentář: